3. Dubna
Modlitba a bdění.
Bděte a modtele se, abyste nevešli v pokušení.
Mat. 26, 41.
Pokušitel přiblížil se k samému Synu Božímu najednou. Kterak bychom my se měli cítit před ním bezpeční? Pán učil své učedníky, aby byli bdělí před pokušením. Jak také by bdělí býti neměli? Vždyť „duch jest hotov ale tělo mdlé.“ Ale není bojování naše jen proti tělu a krvi, ale i proti duchovním zlostem vysoko, praví Pavel apoštol.
Eihle, jaké jest množství pokušení obkličujících nás! Pochybnosti v nás, bezbožné a rouhavé řeči vůkol nás, špatné společnosti s námi. Ze všeho toho plyne náboženské poblouznění jakož i mravní porušení. Zapomínání na Pána Boha, falešná nábožnost, braní Božího jména nadarmo, znesvěcení dne Jeho, nepoddajnost, spurnost, nesmířlivost, chlípnost, krádeže, lži, hříšné žádosti: toť jsou ty plody, zrající v zahradě pokušitele ďábla. Shnilé a jedovaté je to ovoce, kteréž otravuje život člověka, podlehnuvšího jeho nástrahám.
Varujme se, abychom nepodlehli také my.
Dva prostředky naznačil Pán k naší bezpečnosti a ochraně: bdělost a modlitbu. Malé ptáče, než jedno zrnko sezobne, několikrát se ohlédne vůkol, nehrozí-li nebezpečí nějaké. Čiňme podobně. Buďme bdělí. A při tom se modleme. Modlitba je jedněm ničím, a jiným je nevyhnutelnou potřebou. Je řečí duše s Bohem, řečí, na níž Bůh dává odpověď svým způsobem, svými dary, svou pomocí.
„Otče náš, který jsi v nebesích, neuvoď nás v pokušení.“
*
Potřebí jest ústavičných k Bohu modliteb. Příklad: Když nám slunce, kteréž k tomu stvořeno jest, aby od něho život náš osvěcován a zahříván byl, před očima v jasnosti své stojí, tehdáž v plném jeho blesku vesele chodíme. Ale když se mezi ně a nás oblak vloží, hned v stínu se nalézáme. Ovšem když ho měsíc podejde a na místo slunce se postaví, hned se zatmění udělá ne slunce sic, ale očím naším. A nade všecko když se mezi nás a slunce ta hustá a tmavá země dostane, tu mrákoty dokonce nás přepadají. Tak jest rovně z strany Boha a nás. Jestli nám Bůh vždycky před očima , a my modlitbami a doufáním k němu patříme, dobře, stojí věci naše, proto že tehdáž jasná záře obličeje jeho nám svítí. Pakli kdy oblak zapomenutí podchází, tu hned bludův a hříchů mrákoty a temnosti, trápení, těžkosti nás obkličují. (J. A. Komenský, Hlubina bezpečnosti).
(J. P.)
*
Zdržuj nás a posilňuj, ó Bože,
mocí, silou Ducha svatého;
zbraně pravdy do rukou nám vlože,
štítem víry zbav nás od zlého;
boj výborný bychom bojovali,
běh skončivše víru zachovali:
podepři nás, jinde pomoc není,
Neuveď nás v pokušení!
(E. Antonovicz, Otče náš)